Křídla z popela – Jessie Melody

Někdy musíme nejdřív shořet, abychom mohli znovu vzlétnout. Tato píseň je o cestě z hlubin temnoty zpět na světlo. O tom, jaké to je, když potkáte člověka, který zastaví vaše „rozbité hodiny“ a naučí vás znovu milovat. Je to příběh Fénixe v každém z nás. O síle, kterou najdeme v objetí, o spojení dvou znamení, která do sebe zapadla jako dílky skládačky a o lásce, která nepálí, ale hřeje. Nechte staré rány za sebou a leťte se mnou nad mraky, kde končí šedý stín. Z popela k výšinám – protože se správným člověkem už se o štěstí nemusíte bít. Věnováno mému příteli a naší lásce.❤️
Vaše Jessie Melody 🎵

Informace o skladbě:
Žánr: Emocionální filmový pop-rock / power balada
Tempo: 76 BPM / 152 BPM double-time
Text: Jessie Melody Studio
Hudba: Suno AI
Filmové sekvence: Pexels.com, Pixabay.com

Jsem autorkou textu a tvůrkyní promptu. Místo kapely, zpěváků, studia a finálního aranžmá byla použita umělá inteligence. Registrováno u ochranného svazu autorů (OSA).

💿 Skladba z alba: Osudová láska

Osudová láska

HyperFollow

Následující skladba alba

Hudba žije díky těm, kteří jí naslouchají.
Pokud vás skladba oslovila, budu ráda za sledování, reakci nebo pár slov v komentáři.💬
Svůj dojem můžete vyjádřit také hodnocením hvězdičkami níže. ⭐
Děkuji, že posloucháte. ❤️

📝Text – Křídla z popela ♥️🐦‍🔥
V mých dlaních zbyl jen chladný prach,
pár starých jizev, tichý strach.
Byla jsem křehká, jak sklo ve smyčce času,
hledala v ozvěnách ztracenou krásu.
Pak jsi přišel ty, jako náhlý záblesk v tmách,
zastavil jsi čas v mých rozbitých hodinách.

Ty jsi můj Býk, moje skála a směr,
Jsem prostě Váha, já nemám na výběr
Znamení ve hvězdách, co osud nám psal,
učíš mě znovu se nebát a milovat dál.
Už nejsem ta dívka, co v plamenech stála,
Já jsem se právě s tebou k výšinám dala.

Jako Fénix opráší svá křídla z popela
tak i já se cítím jako znovuzrozená.
Stoupáme výš nad mraky, kde končí šedý stín,
mé srdce jsi vyvedl z temných hlubin.
Nežehnou plameny, jen hřeje nás klid,
s tebou už nemusím o štěstí se bít.

Jsi moje jiskra, co mi chuť k životu vrátí,
s tebou se ticho v hudbu obrátí.
Láska je oheň, co nespálí kůži,
jsi déšť, co k životu vrací mou růži.
Z popela starých dnů spolu vzlétáme,
co bolelo, to za sebou necháme.

Může přijít bouře, může pálit žár,
my dva jsme celek, nejsme jenom pár.
Každý tvůj pohled je pro mě nový dech,
teď letíme na křídlech.

Z popela… přímo do tvého objetí.
Teď už lásku mám!